O nás

Web jednovaječných dvojčat o duševním zdraví

My jsme Laura a Ella. Jednovaječná dvojčata, která mají spoustu příběhů a zkušeností, které bychom rády sdílely. 

Ella miluje detaily, techniku a hodně často se do něčeho tak hluboce ponoří, že zapomene na celý svět. Velmi ráda čte a vzdělává se a umí si představit skoro cokoliv.

Je velmi trpělivá a dokáže dlouho dělat věci, které ostatním přijdou nudné. Ráda kreslí botanickou ilustraci, technické výkresy, přede přízi a ráda tvoří encyklopedie. Miluje systém a řád.

Laura je plná nápadů a kreativity. Miluje design, webdesign, produktový design, fotografii, sport, kreslení a lidi. Lidi hlavně proto, že mají vždycky spoustu zajímavých příběhů ke sdílení.

Je to snílek a ráda si představuje, jak by svět mohl vypadat lépe a jak by se daly některé věci vylepšit. Má ráda fantasy a sci-fi. Zbožňuje vzrušení a nevadí jí chaos.

My jsme jedna. A jedna jsme my.

Kdo je ta pravá Laura?

Laura a její osobnost vznikla v roce 2009 a od té doby se ještě trochu rozvinula. Na její 10. výročí jsem se k ní znovu vrátila v tomto projektu.

Kdo je tedy Laura? Laura je osoba, která vznikla v době, kdy jsem se již déle nedokázala vyrovnat s realitou a je jedním z mých mechanismů jak se vyrovnat s realitou. Je to moje persona při silném maskování.

Laura je podpora, která mi v té době chyběla. Nejlepší kamarádka, který by se mnou byla vždy a pomohla mi bez ohledu na cokoliv. Laura je osoba, kterou jsem se vždy chtěla stát.

Lauřina realizace začala, když jsme jako teenageři začaly spolu dělat fotky a mne to hodně bavilo. Ty fotky už sice asi nikdy nenajdu, ale Laura byla mé punkové já, které se nebálo se projevit. Ona byla můj vysněný cíl osobnosti, kým bych jednou chtěla být. Bezstarostná a silná osobnost.

Role fantazie

Úniky do jiné reality, imaginární světy a kamarádi pro mne nejsou žádnou novinkou, nikdy však nebyli na úrovni psychologického problému. První imaginární kamarádi byli andulka a sova, které se mnou vedly dialog v deníku na prvním stupni základky. Andulce jsem vše vysvětlovala a učila ji. Byla zvědavá. Sova tam byla od toho, aby mi pomohla a poradila. Existovaly jenom a pouze v tom deníku.

V jiné realitě jsem byla podle vyjádření mého okolí skoro pořád. Ať už s pomocí knih a hraček, nebo bez nich. Někdy mi stačil list na mnoho hodin hry.

Laura je tedy vědomý výtvor mojí hlavy a hodlám na ní dále pracovat. Pořád bych s ní chtěla udělat pořádný fotografický projekt, protože to mne hodně baví, ale zatím se na to necítím a nemám dost rekvizit. Navíc…Laura se nějak přebarvila na zrz a Ella se rozhodla konečně zase ostříhat.

Co Laura není?

Není to cosplay. Není to ani sexuální nástroj. Je to samostatná lidská bytost se svými preferencemi a svými osobnostními rysy, které jsou mým přesným opakem a přesto jsou moje.

Netrpím disociativní poruchou osobnosti, jak by se mohlo na první pohled zdát. Laura začala jako jeden z mých imaginárních kamarádů, který mne hodně bavil a pomáhal mi s vnitřními monology a také nebýt sama i v nejhorších okamžicích osamění.

Co Laura je?

Imaginární kamarádka a sestra. Copingový mechanismus pro vyrovnání se s krutým světem pomocí fantazie. Autistická maska.

Laura je starší (narodila se přede mnou) a tipuju, že je i heterosexuální a cisgender žena, ale na to bych se jí musela zeptat. To jsme spolu neprobíraly.

Je mým nástrojem, jak se vyrovnat s faktem, že mou přirozenou součástí jsou vlastnosti, které jdou těžce proti sobě a člověk přece nemůže být extrovertní exhibicionista a zároveň introvertní sociální neschopeň. Již mnoho let jsem se děsila toho, že v sobě mám vlastnosti, které jsou protichůdné a bála jsem se, že jsem šílená.

Pak jsem zjistila, že ty “druhé” vlastnosti nejsem ani tak já, jako spíš sociální role, do které jsem tlačena sebou a okolím. Že to druhé já je vlastně jenom moje role, kterou zastávám, když se snažím být sociálně přijatelnou.

Lauru totiž lidi berou a mají ji rádi. Jenže taky má jen málo pravých kamarádů, zatímco Ella je tak moc autistickou osobou, že nemá chuť moc skrývat a má tak několik dobrých přátel a hromádku dobrých známých.

Většina lidí nejdřív pozná Lauru a pak až Ellu. Až po diagnóze autismu jsem vlastně byla ochotná dát své autistické masce jméno a prohlásit ji za samostatnou osobnost se svými vlastními problémy. Ano, ani Laura není dokonalá a to ADHD opravdu má, stejně jako kupu dalších problémů.

Jak dokážu Lauru předstírat dobře a dlouho, nedokážu ze sebe dlouhodobě a v každém aspektu dělat někoho zcela jiného. Zkoušela jsem to v rámci LARPu a je to extrémně náročné, byť zábavné. Jenže tam chybí strach z toho, jak na mne bude okolí reagovat.