Mimozemské mentální cvičení

Web jednovaječných dvojčat o duševním zdraví

Mimozemské mentální cvičení

Arelle vstoupila do dveří a rozhlédla se po okolí. Nic v místnosti nevypadalo podobně tomu, co dosud znala. Jsou tak zaostalí, pomyslela si.

“Žáci, přivítejte svou novou spolužačku. Je Raelanka a její rodiče jsou tu na Zemi na diplomatické misi. Doufám, že spolu budete dobře vycházet. Arelle, můžeš se posadit.” učitelka pokynula dívce rukou a ta byla viditelně zmatená. Netušila, kam přesně si má sednout a které místo je vhodné. Většina spolužáků od ní odvracela zrak a zbytek na ni upřeně zíral.

Vybrala si tedy neobsazené místo v první lavici, vybalila si své věci a začala poslouchat výuku. Rodiče ji záměrně zapsali do vyšších ročníků, protože si byli celkem jistí, že většinu znalostí již stihla získat. Raelané se o Zemi a jiných planetách už dávno učili. Většina Raelanů měla o pozemšťanech dost nízké mínění, protože až teprve před několika lety jejich kulturu lidé objevili. V té době již Raleané o jejich existenci dávno věděli, ale dosud nechtěli do jiné kultury zasahovat.

“Arelle, řekneš nám některé zástupce savců?”, otočila se na ni náhle učitelka s otázkou, o které si všichni mysleli, že je až hloupě jednoduchá. “Vždyť je to učivo ze základky!”, ozval se někdo ze zadních lavic. Učitelka mu nevěnovala pozornost a místo toho se upřeně dívala na Arelle. Ta se podívala zpátky, ale pohled směřovala kamsi za její levé ucho, jak je zdvořilé. Pokusila se otevřít komunikační kanál a narazila. Vyučující používala velmi agresivní způsob komunikace, který Arelle jenom rušil, ale telepatickou komunikaci se jí nepovedlo navázat. Zkusila tedy znakový jazyk, který někteří Raelané používají.

Učitelka stála u tabule, ústa otevřená. Dívka se na ni ani nepodívala a teď začala podivně máchat rukama a vypadá, jako kdyby chtěla vyvolat nějaké kouzlo. “Arelle, dávej pozor a odpověz na co jsi tázána!”, vyštěkla vyučující nazlobeně.

Arelle se zarazila. A teď už mne slyšíte? Víc křičet už nedokážu. V Arellině mysli už nebylo nic jiného, než tato slova rezonující její lebkou. Byla tak hlasitá a intenzivní, až ji to donutilo zavřít oči. Učitelka jenom povzdechla, mávla rukou a přesunula se k další výuce.

Arelle byla až do konce hodiny úplně roztřesená. Zoufale se snažila komunikovat nejenom s učitelkou, ale zkoušela i ostatní v okolí. Místo myslí reagující na její volání ale registrovala jenom chaotické hučení cizích myšlenek a divila se, že si nejenom neumí své myšlenky chránit, ale také že neumí komunikovat.

Místností se rozeznělo školní zvonění. Arelle viděla, jak se šíří místností a každý úder zvonku ji tak intenzivně bolel, až si musela zakrýt uši, zavřít oči a začít si opakovat svou modlitební mantru. Arai’lel, arai’lel, arai’lel. ARAI’LEL! Hluk zvonění ustal, ale místo něj se strhl chaos. Všichni se začali zvedat, židle skřípat, boty dusat po zemi a spousty dalších zvuků tvořících dohromady ohlušující kakofonii.

Okolí na sebe začalo pokřikovat. Pak k ní někdo přišel. “Hej, hustý rohy. To máte všichni?” Arelle se na něj podívala a zdvořile se opět dívala kamsi za levé ucho. Jeho mysl byla čitelná a otevřená. Ano, máme. Větší rohy znamenají vyšší postavení ve společnosti. Chlapec se vyděsil, když mu v hlavě začal rezonovat hlas, který očividně není jeho a rozhlížel se po okolí. “Co to sakra? Kde, jak? Co jsi mi to udělala? Jak jsi to udělala?! Dej ten hlas pryč!”

Arelle se zarazila. Tohle je ale způsob, jak náš druh komunikuje. Nemusíš se děsit a nemusíš křičet. Máme hodně citlivé uši.
“To je hustý.” odmlčel se “A ty mi jako umíš číst myšlenky, nebo co?”
Ona se usmála a odhalila své tesáky. Jenom když mi to dovolíš.
“Hej, lidi, ona umí číst myšlenky!” zakřičel na svoje spolužáky a všichni si začali něco šuškat.
Někdo se prodral skupinkou holek a spustil “Co si myslím, povídej!”
Arelle se na něj zmateně podívala. Takhle to nefunguje, leda bys mi je sdělil sám. Neumím číst myšlenky. Jenže on na její myšlenky nereagoval.
“Hele, vždyť nic neříká. Akorát kecá. Jen se blbě kouká skrz mě.” odvětil druhý mladík, mávl rukou a vrátil se do svého hloučku.
Arelle s prvním klukem ještě chvíli mluvila a on jí ještě oznámil, že se jmenuje Tomáš.

Všichni se zvolna vrátili ke svým lavicím a Arelle v tichosti začala s mentálními obrazy. Navenek to vypadalo, jako kdyby se dívala na tabuli. Ve skutečnosti na daném místě byla přítomná pouze její fyzická schránka, ale mysl byla pryč. Vizualizovala si výuku z minulého měsíce od profesora Kar’ichele.

Do třídy vešel vyučující a ani se nepozastavil nad tím, že ho většina žáků nevnímá. Zbytek vyučování strávila Arelle ve svém světě myšlenek a vizualizací.


Arelle byla ve svém pokoji a měla otevřenou simulaci jízdy na teleranech. Do místnosti vstoupil její otec, sedl si vedle ní a myslí se připojil k výletu.

Chtěl bych znát názor na tvou dnešní výuku u lidského druhu. Jeho myšlenkové já se podívalo na dceru, která jela vedle něj, oči upřené za její levé ucho.
Arelle se na něj otočila. Otče, myslím, že jejich způsob předávání informací je velice smutný a nepokrokový. Skoro nikdo není otevřený telepatické komunikaci ani znakovému jazyku. Neprobíhají u nich otevřené myšlenkové simulace, ani přímé sdílení myšlenek a zkušeností. Veškeré informace získávají velice primitivní cestou a musí se je všechny naučit nazpaměť. Jejich sociální interakce je také nadmíru podivná. Nechala svého telerana zpomalit do kroku.

Otec také přiměl své zvíře zpomalit. Ano, tento svět je dost primitivní, ale jsem tu na diplomatické misi a tvoje matka spolupracuje s místními vědci na předávání důležitých informací. Myslím, že by se ti hodil hlasový modulátor. Tedy pokud se nechceš naučit jejich způsobu komunikace, hlasem. Já i tvoje matka jsme to zvládli velmi rychle, ale pochopím, když to pro tebe bude příliš agresivní způsob komunikace.

Arelle zastavila a celou myšlenkovou simulaci zrušila. Její otec seděl na zemi vedle ní. Arelle něco chvíli gestikulovala. Dobrá tedy, ukaž mi to, odvětil otec. Oba chvíli seděli ve stejné myšlenkové simulaci, kdy Arelle otci ukazovala svůj den. Ten po chvíli vstal, položil jí ruku na čelo a odešel.

Dívka zůstala ve svém pokoji zcela sama a příliš se netěšila na další školní den.

Comments: 1

  1. My name says:

    Pokračování prosím!

Add your comment