Nonverbální autismus a retardace

Chtěla bych napsat spíše filosofický článek, o kterém doufám, že by mohl některým lidem otevřít oči ohledně uvažování nad jinými lidmi.

Doba je taková, že intelektově znevýhodněného (či retardovaného, chcete-li) jedince už viděl skoro každý.

Až do poměrně nízkých hodnot intelektu jsou ti lidé velmi komunikativní (a nemusí jít nutně o verbální projev), kontaktní a přátelští. Hodně z nich žije vskutku jednoduchým životem, protože je netrápí metafyzické otázky. Většinou jsou značně přímočaří. Někteří jsou skoro až roztomilí.

IQ testy

Jenže jakmile se jedná o autismus, tak je to podle mého názoru velmi diskutabilní. Nejeden odborný zdroj zmiňuje, že u neverbálních autistů je IQ nízké. Hned jeden z prvních článků vyhledaný přes Google: “ In fact, it is quite common for people with severe autism to have an IQ of 70 or below.“ [1]

Nejsem jediná, kdo kritizuje IQ testy, které ve výsledku neznamenají vůbec nic. Inteligenční testy se zaměřují na jedinou složku lidské inteligence a jsou založené kulturně a vědomostně, byť odborníci tvrdí něco jiného.

Většina testů je verbálních. Jak chcete verbálně testovat někoho, kdo komunikuje jiným jazykem, než Vy? Byť o tom nevíte.

Jak chcete „otestovat“ někoho na základě pozorování? Zvlášť když je většina populace absolutně nevšímavá vůči malým detailům a není schopná přemýšlet jinak.

Obrázkové testy jsou prý nezastíněné kulturou a jazykem. Pro jejich řešení člověk nepotřebuje jazyk. Do velké míry jsou založené ale na zkušenosti. Jejich podstatou totiž bývá, že se obrazce různě posouvají, „násobí“ a „odečítají“. Na to, aby je někdo zvládl vyřešit, potřebuje vědět, na jakém principu se zakládají. Někdo může argumentovat tím, že chytrý člověk princip vymyslí. Ano, vymyslí. Během prvních několika otázek přijde na základní principy testu a ty jenom opakuje, otáčí, obrací a v hlavě různě kombinuje a přehazuje. U těch, se kterými se ale kolem sebe ještě nikdy nesetkal, se může zaseknout. A už to stačí na to, aby nestihl vyřešit vše (nebo alespoň dostatek na nějakou průkaznost)

Není to moje ublížené psaní „hlupáka“. V konvenčních testech IQ naopak boduji celkem vysoko. Možná proto jsem schopná vidět jejich nedostatky.

Jak můžete měřit inteligenci u někoho, kdo má zcela jinou formu komunikace než Vy a jenom a pouze Vy se s ním nedokážete dorozumět?

A pak jsou tu senzorické problémy. Jak chcete testovat někoho, kdo se v daném okamžiku/prostředí absolutně nedokáže soustředit a je neustále vyrušován „banálními“ podněty?

Jazyk

Máte před sebou neverbálního autistu, který se před Vámi divně komíhá, kroutí, točí, brumlá a vydává jiné zvuky. Když vejdete do místnosti ani se na Vás nepodívá a zdánlivě nezareaguje na Váš pozdrav. Zdánlivě nekomunikuje. Vy dospějete k závěru, že o Vás neví, že nekomunikuje a nerozumí mluvenému slovu.

Poprvé se setkáte s někým, kdo má poruchu sluchu a komunikuje znakovým jazykem. Vy znakový jazyk neznáte a přijde Vám, že jenom podivně máchá rukama. Označíte ho za retardovaného?

En ole suomalainen. Olen tsekkilainen, mutta puhun vähän Suomeksi. Minun kieli ei ole täysin hyvä. Ymmärrätkö? Ei.

Vymyšlené bláboly? Nikoliv. Pokud byste mne slyšeli tohle říkat, bude Vám to zřejmě znít jako nesmysly. Jenže je to jenom jiný jazyk. Je to Finština (zřejmě to nebude bez chyb).

Přijde k Vám pes a položí si hlavu na Vaše stehno se smutným výrazem a začne škrabat packou. Že by něco chtěl?

Všechno výše zmíněné jsou jenom jiné formy komunikace. U znakového jazyka, jiného jazyka ani zvířecí řeči těla nebudete pochybovat o tom, že jde o formu komunikace. Tak proč máte pocit, že autista nekomunikuje?

Proč máchání rukama u neslyšícího je považováno za přijatelnou formu komunikace a máchání rukama u autisty nikoliv?

Proč máte pocit, že když na Vás křičí starší pán s poruchou sluchu, je to v pořádku, ale když na Vás křičí autista, v pořádku to není?

Proč jazyk „rukama nohama“ je v pořádku, když jste v cizině a nerozumíte místnímu jazyku, ale ten samý jazyk není v pořádku u autisty?

Pokud budete soudit rybu podle její schopnosti šplhat na strom, tak bude věřit, že je hloupá.

Albert Einstein

Vlastní svět

Ano, může se stát, že autista o Vás skutečně neví a nebere Vás na vědomí. Proč? Protože je ve vlastním světě a je tak hluboko, že není schopen slyšet většinu zvuků a „nevidí“.

Útěk do vlastního světa může být vysvobozením i prokletím. Moje osobní zkušenost je různorodá. Ve vlastním světě jsem téměř permanentně, pokaždé pouze různě „hluboko“.

Když je na mne příliš mnoho vjemů, tak se stáhnu pryč z tohoto světa a odříznu sluch tak, že slyším jenom tlumený neurčitý šum a z vidění mi nezbyde nic, jenom černo. Pokud se musím hýbat (např. odejít pryč), tak si z vidění zachovám pouze nebarevnou rozmazanou skrvnu.

Pokud se mnou někdo bude chtít v takovém stavu komunikovat, je více než pravděpodobné, že o jeho přítomnosti nebudu vědět. Podle vlastních potřeb jsem schopná si zachovat různou míru schopnosti být v přítomnosti a reagovat.

Nikdy mne nikdo nepovažoval za intelektuálně znevýhodněnou, když jsem byla v takovémto stavu. Většinou mne označili pouze za hluboce zamyšlenou. Dalo by se totiž říct, že to nic jiného není.